Dana Drábová. Žena, která i o složitých věcech umí mluvit jednoduše

Je to logické – u Dukovan stojí jaderná elektrárna, která je zároveň největším zaměstnavatelem široko daleko. My starostové se často setkáváme s lidmi, kteří vědí o „jádru“ první poslední. Na mě asi nejvíce zapůsobilo setkání s předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danou Drábovou.

Paní Drábové si velice vážím nejen pro její vědomosti, ale také pro lidskost a pokoru. Člověk, jehož rozhodnutí může ovlivnit životy tisíců, ne-li milionů lidí, totiž opravdu pokorný být musí. Musí být pokorný vůči dalším lidem, ale i ke své náročné profesi. A taková Dana Drábová skutečně je. Kdyby všichni manažeři byli ke své profesi stejně pokorní jako ona, pak by na světě nemohli být nespokojení zaměstnanci.

Elektrárna není auto

Její velkou devízou také je, že všechno, i ten nejsložitější problém, dokáže vysvětlit každému laikovi. Což je právě v jejím případě nesmírně důležité, protože asi jen málo lidí chápe principy jaderného štěpení anebo to, jak vlastně v jaderné elektrárně vzniká elektřina. Při našem setkání jsme se jí třeba ptali, proč by jaderná elektrárna nemohla elektřinu vyrábět ještě delší dobu než do stanoveného roku 2037. Vždyť elektrárna vypadá stále dobře, funguje bez problémů a bude-li se udržovat, jistě poběží i nadále. Mnohde najdeme také stroje starší padesáti let, které při dobré údržbě stále fungují.

Paní Drábová nám tehdy velice jednoduše vysvětlila, že byť elektrárna vypadá stále dobře a má výbornou statiku, zaostává technologicky. A právě do modernizace, která toto zaostávání zpomaluje, je potřeba každý rok investovat nemalé prostředky. V určitém stáří elektrárny se zjistí, že toto už je naprosto nerentabilní, a dokonce i neproveditelné. Není to tedy tak, jako když si koupíte auto a nějak ho užíváte. Ono stále jezdí, občas do něj nalijete olej, zkontrolují vám brzdy či spojku, ale v zásadě s ním můžete jezdit roky, aniž by vyžadovalo jakoukoli modernizaci. Tu na něm vyžadujete možná vy – časem vám začne vadit jeho slabší výkon, chybějící klimatizace či fakt, že má manuální převodovku, kdežto vy byste raději automatickou. A samozřejmě vám bude vadit i to, že nevypadá tak pěkně jako, když jste ho koupili. A tak se třeba i ze dne na den či z měsíce na měsíc rozhodnete, že auto prodáte a koupíte si jiné, modernější, s tvary, které jsou zrovna v módě. To však u elektrárny není možné. U ní nejde o to, jak vypadá, ani nesleduje žádné módní trendy – zde je nutné stále přihlížet k tomu, co je uvnitř. Je tedy nutné do elektrárnu modernizovat, ale zároveň už promýšlet, jak ji nahradit. A to promýšlení trvá roky, ne-li desítky let.

Devatenáct let je krátká doba

Rok 2037 se zdá ještě daleko, ale totéž jsme si o letošním roce říkali v roce 2000 a o roce 2000 jsme si to říkali v roce 1980. Během každého tohoto dvacetiletí se stalo mnohé, ale každé z nich uteklo velmi rychle. A vyprojektovat, postavit a zprovoznit tolik diskutovaný pátý blok, to není jako postavit zahradní domek. Je opravdu nejvyšší čas se do toho pustit, jinak se za devatenáct let dukovanská elektrárna opravdu zavře a celé Třebíčsko nesmírně zchudne. To nesmíme dopustit – a já se budu snažit každému vysvětlit, že výstavba pátého bloku je pro nás naprosto zásadní věcí. A až o tom budu s lidmi diskutovat, vždy si vzpomenu na Danu Drábovou. Ženu, která jaderné energetice rozumí jako nikdo jiný, a přitom o ní dovede mluvit i s naprostými laiky.