Kdykoli si budu myslet, že to na dalším kroku musím vzdát, vzpomenu si na jeho heslo: „Když nemůžeš, přidej!“ A přidám... A ta lokomotiva třeba na trať mezi Třebíčí a Prahou přece jen jednou vyjede.
Nedávno jsem zde psala o Janu Antonínu Baťovi, a tak mě v souvislosti s ním napadlo nyní zavzpomínat na další osobnost, která mě inspiruje – na Emila Zátopka. Možná si teď říkáte, co mají ti dva společného. Je to jednoduché, Zátopek pocházel z Kopřivnice, a když mu bylo šestnáct let, začal pracovat v Baťově továrně ve Zlíně. Tam se také dostal k běhu, a to naprosto nenadále. Jednoho dne na něj a další tři chlapce ukázal závodní trenér a řekl jim, že se všichni čtyři zúčastní běžeckých závodů. Zátopek začal protestovat s tím, že je na nějaké závodění příliš slabý, trenér ho ale poslal k lékaři, který prohlásil, že je silný a zdravý jako řípa. Vzápětí nato skončil Zátopek v běhu druhý a tím jeho fascinující příběh začal. Od té doby chtěl pořád vyhrávat.
Zmínka je i v seriálu M.A.S.H.
Svůj první závod zažil v roce 1941 a už za tři roky zlomil české rekordy na 2000, 3000 a 5000 metrů. To byl ale jen začátek, protože při následujících dvou olympiádách (v Londýně 1948 a v Helsinkách 1952) bral jeden cenný kov za druhým. V Londýně sice teprve podruhé běžel „desítku“, ale odnesl si z ní zlato, ke kterému přidal i stříbro za běh na 5000 m. V Helsinkách pak zvítězil na pěti- i desetikilometrové trati, a pak dokonce v maratonu, který do té doby nikdy neběžel. Tím Zátopek byl, je a podle sportovních expertů ještě asi dlouho bude, protože takový trojnásobný úspěch asi málokdo pokoří, naprosto nepřekonatelný. Zajistilo mu to nesmrtelnou slávu, a tak není divu, že se mnohé z jeho kousků dostaly i do filmu či literatury. I v mém oblíbeném seriálu M.A.S.H. se jeden z dílů týká olympiády v Helsinkách – a všichni hlavní protagonisté v čele s Hawkeyem Piercem zde fandí právě Zátopkovi.
Lokomotiva Emil Zátopek
Zátopek měl heslo, které si občas také říkám: „Když nemůžeš, přidej!“ Zkuste to také, protože pak vám najednou bude každý úkol připadat snazší. I kdybyste u toho měli supět jako právě Zátopek, kterému se pro jeho zvláštní styl běhu přezdívalo „československá lokomotiva“, nakonec dosáhnete stejně jako on cíle. A mimochodem, s tou lokomotivou jsem se dostala i ke svému koníčku, dopravě. Jedna z našich nejnovějších lokomotiv řady 380 se prodává pod obchodním jménem Emil Zátopek. Jsou elektrické, jezdí i na mezinárodních tratích a dosahují rychlosti až 200 km/h. Moc bych si přála, aby tahle lokomotiva jednou jezdila i na „třebíčské“ trati č. 240 mezi Brnem a Jihlavou a pak dál na Prahu. Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale budu se na tom snažit pracovat. Zátopek taky uběhl maraton, čemuž by předtím nikdo nevěřil. Kdykoli si budu myslet, že to na dalším kroku musím vzdát, vzpomenu si na jeho heslo: „Když nemůžeš, přidej!“ A přidám... A ta lokomotiva třeba na trať mezi Třebíčí a Prahou přece jen jednou vyjede.